Tento text je určen zejména pro ty, kdo na individuální terapii řeší potíže ve svém partnerském vztahu.
Naši komunikaci s partnerem zásadně ovlivňuje pocit bezpečí či blízkosti, kterou k sobě navzájem cítíme. Předchozí zranění a nedorozumění aktivují naši potřebu chránit se před dalšími zraněními, a tak je otevření se partnerovi a sdělení našich potřeb ve vztahu často obtížnou záležitostí, která – pokud se nepovede – může vést k dalšímu zranění.
Někdy ve snaze se ochránit nevědomky vedeme komunikaci tak, abychom si potvrdili názor, že s tím druhým prostě nemá cenu se bavit. (Děje se to nám všem.)
Jak tedy postupovat, abychom dokázali poskytnout sobě i partnerovi dostatečné bezpečí a podpořit blízkost?
- Deklarujte, že s ním chcete mluvit. Váš/vaše partner/ka by měl/a už v téhle fázi pochopit, že vám na rozhovoru opravdu záleží: “Je tu jedna věc, kterou v sobě už dlouho nosím a už dlouho odkládám, ale myslím, že je pro náš vztah důležité, abys o tom taky věděl.”
- Domluvte se na termínu, kdy si promluvíte. Hledejte čas, kdy nebudete unavení po náročném dni, budete najedení (a střízliví), kdy budete mít soukromí a aspoň hodinu času. “Mohl bych zítra odpoledne. Hodí se to tobě? Můžeme se jít třeba projít.” Je možné, že rozhovor bude kratší – ale pokud se dostanete k něčemu závažnému, nebylo by příjemné končit uprostřed.
- Připravte se na rozhovor: Jak se vlastně cítíte? Co potřebujete od druhého – změnu chování, vysvětlení něčeho, čemu nerozumíte, nebo prostě vyslyšení a blízkost? Čeho se obáváte, že se během rozhovoru stane? Je fajn si tohle sepsat a použít při rozhovoru. (Tato příprava může proběhnout – a často probíhá – v terapii.)
- Velmi efektivním způsobem vedení rozhovoru je tzv. speaker-listener technique (v češtině bychom řekli technika aktivního naslouchání). Je ideální, pokud ji umíte používat oba. Naučit se ji můžete třeba na kurzu Partnerský restart, který pořádá spolek Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství. (Kurz je založený na vědeckých studiích a ověřený řadou výzkumů. Navíc získáte i spoustu dalších užitečných dovedností pro zdravý vztah.)
- Pokud v průběhu rozhovoru ucítíte, že se vám zvedá adrenalin a máte chuť buď zaútočit na partnera (nemusíte hned zvyšovat hlas – stačí protočit oči nebo mít jízlivý komentář), nebo odejít z místnosti, řekněte partnerovi, že potřebujete pauzu a v rozhovoru budete pokračovat, až se uklidníte. Inspiraci najdete na webu Aperia.
- Pokud není výsledek takový, v jaký jste doufali, zkuste se podívat na to, jestli váš rozhovor běžel zase podle obvyklého scénáře, anebo v něm bylo tentokrát něco jinak – a jak jste se v tom cítili tentokrát. S tím můžeme pracovat v terapii.
- V každém případě poděkujte partnerovi za rozhovor a možnost s ním své téma sdílet.
Na co myslet při rozhovoru s partnerem:
- Nenechávejte věci vyhnít. Pokud vás něco trápí nebo si nejste něčím jistí, otevřete to s partnerem. Neřešené věci se pak stávají něčím, o čem se nemluví a co se ve vztahu obchází, a získávají svou vlastní energii, kterou ubírají vztahu.
- Mluvte za sebe, vaše pocity a potřeby jsou vaše: “Jsem smutná a cítím se osaměle, když vidím, že večer zase odcházíš za kamarády.” „Když se takhle zatváříš, napadne mě, že se o tom zase nechceš bavit, a jsem naštvaný. Potřeboval bych slyšet, že tě zajímá, co si o tom myslím.“
- Zajímejte se o názor druhého a buďte připravení na základě jeho pohledu poupravit ten svůj.
- Všichni jsme nedokonalé bytosti, které touží po blízkosti. Lišíme se v tom, do jaké míry jsme ochotní pustit druhého k sobě a přiznat si před ním i před sebou svou nedokonalost. Ne každý to umí nebo je ochotný, ale každý máme zodpovědnost pracovat jak na vztahu, tak i na sobě, abychom mohli ve vztahu lépe fungovat (tedy znali svoje potřeby, pocity a věděli, že některé z nich mají kořeny hlouběji v minulosti než v tomto vztahu). I v nedokonalosti můžeme milovat nejen ty druhé, ale hlavně sami sebe.